Zevní popis a něco málo topografie

Tvar srdce

• Podobný kuželu
• Vrchol (apex) směřuje ventrálně a dolů (a mírně vlevo)
• Základna (basis) otočená dorsálně a nahoru

Základní topografie

• Umístěno v dolním středním mediastinu (v této části mediastina najdeme i 
  n. phrenicus et vasa pericardiacophrenica)
• Pozn. v chirurgii přiřazujeme srdce do dolního předního mediastina

Základní části

Plochy:

• Ventrálně facies sternocostalis
• Kaudálně facies diaphragmatica
• K levé plíci směřující facies pulmonalis
• Báze se občas označuje jako facies vertebralis (je orientovaná k páteři)

Okraje:

• Pravý okraj je ostrý - margo acutus
• Levý okraj je zaoblený - margo obutsus

Další části:

• Srdce se dělí na 2 síně (atria) a 2 komory (ventriculi)
• Auricula - vybíhá na každém atriu od baze
• Sulcus coronarius - odděluje síně od komor
• Sulcus interventricularis anterior et posterior - vklesliny podmíněné komorovým septem (na přední a spodní stěně mezi komorami)
• Incisura apicis cordis - spojení sulci interventriculares
• Sulcus terminalis - na povrchu pravé síně mezi ústími dutých žil

Atrium dextrum

Do pravé síně nám duté žíly přivádějí odkysličenou krev z těla.

• Sinus venarum cavarum - oblast, do které ústí duté žíly (při zadní stěně síně)
• Ostium venae cavae superioris - sem se otevírá v. cava sup. (horní stěna)
• Ostium venae cavae inferioris - tudy vstupuje v. cava inf. (dolní stěna) 
  Ústí bývá opatřeno chlopní – valvula venae cavae inferioris
• Crista terminalis - vyvýšenina na vnitřní straně stěny mezi ostii dutých žil (přesně proti sulcus terminalis - vevnitř je vyvýšenina = crista; venku vkleslina = sulcus)
• Ostium sinus coronarii - při ústí v. cava inf.; vstup sinus coronarius (viz dále)
  Taktéž bývá opatřeno chlopní - valvula sinus coronarii
• Septum interatriale - odděluje od sebe síně 
  Embryologická poznámka: Za vývoje v něm byl otvor (foramen ovale), kterým proudila krev přímo do levé síně. Po narození je ovšem tato zkratka spíše na škodu, tudíž se uzavírá a zůstává po něm fossa ovalis. Tu na stěně pravé komory obklápí val 
  limbus fossae ovalis.

Každá srdeční dutina má část stěny hladkou (pars glabra) a část síťovanou (pars trabecularis). Podklad síťování tvoří mm. pectinati. Pars glabra pravé síně se nachází při ústí dutých žil a na septum interatriale. Trabekulizovanou stěnu potom najdeme spíše ventrálně, přičemž nejnápadnější je v auricule.

Septum atrioventriculare dextrum

Přepážka oddělující pravou síň a komoru

Ostium atrioventriculare dextrum - opatřeno trojcípou chlopní (valva tricuspidalis/atrioventricularis dextra)

• 3 cípy: cuspis anterior, posterior et septalis (mediálně) se prostřednictvím chordae tendinae upínají na mm. papillares pravé komory (vždy jeden sval – 2 cípy):
  - M. papillaris anterior – cuspis anterior et septalis
  - M. papillaris posterior – cuspis posterior et septalis
  - Mm. papillares septales – cuspis posterior et septalis

Tato chlopeň je zásadní pro fungování srdce. Při systole komor zabraňuje zpětnému toku krve do síně. "Všechna" krev tak opouští pravé srdce.

Ventriculus dexter

• Vtoková část (odpovídá pars trabecularis)
  - masivní mm. pectinati proto označovány jako trabeculae carnae (= trámce masa)
• Výtoková část (obdoba pars glabra)
  - pro svůj tvar nazývána conus areteriosus
  - končí v ostium trunci pulmonalis (tudy krev opouští komoru do plicnice)
     - opatřeno valva truncus pulmonalis tvořenou systémem 3 valvulae semilunares: valvula semilunaris anterior, dextra et sinistra
     - lunula = ztenčený okraj chlopně
     - nodulus = ztluštění uprostřed chlopně
• Crista supraventricularis - hrana mezi ostium atrioventriculare dx. a ostium trunci pulmonalis
• Trabecula septomarginalis - vybíhá od mezikomorového septa k m. papillaris ant.
• Septum interventriculare - blána rozdělující komory; značně silnější než interatriální septum (musí vydržet větší tlak)

Atrium sinistrum

• Ostia venarum pulmonalium - ústí 4 plicních žil
• Fossa ovalis - na interatriálním septu (viz. atrium dx.); okraj doplňuje falx septi

Podobně jako v pravé síni je okolí ústí žil hladké, zbytek stěny je trabekulizován.

Septum atrioventriculare sinistrum

• Ploténka oddělující levou komoru a síň
• Ostium atrioventriculare sinistrum opatřené valva mitralis/bicuspidalis/ atrioventricularis sinistra
  - Pozn.: Mitralis protože nějakému anatomovi připomínala tvarem biskupskou čepici = mitru)
  - pouze 2 cípy – cuspis anterior et posterior
  - v levé komoře jenom 2 mm. papillares - m. papillaris anterior et posterior (každý cíp je spojen přes chordae tendinae s oběma svaly)

Ventriculus sinister

Levá komora má ze všech srdečních dutin nejsilnější stěnu, protože čerpá krev do celého těla (= musí překonat největší odporu)

• Trabeculae carnae ve vtokové části komory jsou opět podstatně masivnější
• Hladká výtoková část menší, končí vyústěním v ostium aortae
  - podobně jako tr. pulmonalis opatřeno valva aortae (ze 3 valvulae semilunares s lunulae a noduli) 
     - u aorty jsou valvulae semilunaris posterior, dextra et sinistra
     - sinus aortae (posterior, dexter et sinister)= prostor za každou valvulou (z pravého a levého sinu odstupují a. coronaria cordis dextra et sinistra (viz dále))
• Pars membranacea septi interventricularis - tenčí část na mezikomorovém septu při pohledu z levé komory (při ostium aortae, zhruba mezi valvula semilunaris dx. et post.)

Srdeční skelet

• = husté vazivo napříč srdcem v úrovni síňokomorových sept a ústí velkých cév (upíná se na něj myokard)
• Anulus fibrosus dexter et sinister - v místě ostium atrioventriculare dextrum et sinistrum
• Anulus aorticus - ostium aortae
• Anulus trunci pulmonalis - ostium trunci pulmonalis Tyto prstence jsou ještě navzájem propojeny prostřednictvím
• Trigonum fibrosum dextrum - propojuje anulus fibrosus dexter, sinister et aorticus
• Trigonum fibrosum sinistrum - propojuje anulus fibrosus sinister et aorticus
• Pozn.: tendo infundibuli (konusová šlacha) - odstupuje z anulus fibrosus dx. a pokračuje po pravém okraji anulus aorticus až k anulus trunci pulmonalis.

Převodní systém srdeční (PSS)

Převodní systém (s krásným latinským názvem systema conducens cordis) představuje vysoce specializované buňky myokardu, které dokáží periodicky vytvářet vzruchy a převádět je na vlastní svalové buňky myokardu.

• Nodus sinuatrialis (tzv. primární pacemaker)
  - udává rytmus celému srdci
  - umístěn při ústí v. cava sup. ve stěně pravé síně
• Nodus atrioventricularis (tzv. sekundární pacemaker)
  - nachází se při kaudálním okraji septum interatriale
  - přijímá vzruchy z nodus sinuatrialis (přes 3 preferenční svazky)
  - brzdí převod vzruchu na komory, aby se síně stihly kompletně vyprázdnit
• Hissův svazek (s. fasciculus atrioventricularis), jenž proráží trigonum fibrosum dx. a pokračuje mezikomorovým septem, kde se následně dělí ve
• Tawarova raménka (s. crus dextrum et sinistrum), která pokračují každé k jedné komoře. Ve stěně komory se dále větví na finální
• Purkyňova vlákna přivádějící vzruch k jednotlivým kardiomyocytům.

Vrstvy srdce (histologie, ale nutná)

Endocardium

Endokard představuje tenkou blánu vystýlající všechny srdeční dutiny. Veškeré srdeční chlopně jsou v podstatě duplikatury endokardu (podobně jako duplikatury peritonea tvoří závěsy, tak tady endokard tvoří chlopně). Je obdobou cévního endotelu (viz. histologie). K myokardu ho připojuje vrstva subendokardového vaziva.

Myocardium

Myokard je vrstva svaloviny tvořící stěnu srdce. Buňky srdečního svalu se od těch kosterních mírně liší, ale o tom uslyšíte v histologii. Mezi svalovinou síní a komor najdeme několik rozdílů. Myokard síní je podstatně tenčí a skládá se ze 2 vrstev – hluboké s kruhovým průběhem, pro každou síň samostatné a povrchové v podobě pruhů, které obtáčejí obě komory společně. Myokard komor je značně tlustší, levá komora má ještě podstatně silnější vrstvu než pravá, a skládá se ze 3 vrstev, které v sebe navzájem přecházejí. Hluboká vrstva má longitudinální průběh a přechází ve vrstvu střední, jejíž vlákna mají převážně cirkulární průběh. Vlákna poslední vrstvy, povrchové, tvoří jistou spirálu – vortex cordis.

Epicardium

Epikard je tenká serózní blána na vnějším povrchu myokardu. Pod ní (po povrchu myokardu) probíhají cévy a nervy srdce.

Pericardium

Perikard je tvořen 2 listy – lamina visceralis (= epikard) a lamina parietalis, která bývá sama o sobě většinou označována jako perikard. Mezi listy se nachází dutina (cavitas pericadialis) vyplněná tekutinou (liquor pericardii).

Cévní zásobení

Tepny

Srdce je vyživováno systémem koronárních tepen (endokard a tenká vrstva myokardu pod ním mohou být vyživovány difuzí krve přímo z komor). Koronární tepny jsou 2 – a. coronaria cordis dextra et sinistra, které odstupují ze sinus aortae.

A. coronaria cordis dextra

• Po svém odstupu ze sinus aortae se obtáčí kolem pravé komory (r. marginalis dexter)
• R. interventricularis posterior - konečný úsek, který se klade do sulcus interventricularis posterior
• Oblast zásobení: obě síně (ale převážně pravá), zadní polovina mezikomorového septa, pravá komora (celá kromě krátkého úseku přední stěny od poloviny m. papillaris ant.) a část zadní stěny levé komory do poloviny m. papillaris posterior

A. coronaria cordis sinistra

• Záhy po odstupu rozdělena na dvě větve:
  - r. interventricularis anterior najdeme v sulcus interventricularis anterior
  - r. circumflexus probíhá v sulcus coronarius na zadní stěnu srdeční
• Oblast zásobení: atria (převážně levé), ventrální část septum interventriculare a komory (od poloviny m. papillaris ant. levé komory, po jejím obvodu až po polovinu m. papillaris post. komory pravé).

Žíly

Žilní drenáž je zajištěna cestou sinus coronarius. Ten vzniká soutokem:

• V. cordis magna - ze sulcus interventricularis ant. (jedním z přítoků této žíly je docela populární v. obliqua atrii sinistri/Marshallova žíla, což je vlastně vývojový pozůstatek levé v. cava sup. na levé síni, více v embryologii)
• V. cordis media - ze sulcus interventricularis post.
• V. cordis parva - probíhá po pravé komoře podél margo acutus
• Vv. cordis minimae - krátké žíly, které samostatně ústí do srdečních dutin

Nervy

Inervace srdce je zajištěna cestou ANS.

Parasympatická vlákna

- přicházejí z n. vagus a mají na srdce tlumivý efekt (nn. retardantes/rr. cardiaci nervi vagi)

Sympatická vlákna 

- pochází z ganglia cervicalia a mají naopak účinek povzbuzující srdeční činnost (nn. accelerantes/nn. cardiaci)

Oba typy vláken vytvářejí plexus cardiacus superficialis a plexus cardiacus profundus.