Bohužel základ byste měli vědět i pro zkoušku z anatomie. :(

Základní anatomie reflexního oblouku

Nejjednodušší reflexní oblouk je pro tzv. monosynaptický reflex (např. napínací reflex).

Skládá se z:

• Receptoru/dostředivého nervového zakončení - svalová vřeténka (intrafuzální svalová vlákna)
• Dostředivého (aferentního) vlákna - Aα-vlákna pro propriocepci, která se přepojí na odstředivé vlákno v CNS
• Přepojení v CNS
• Odstředivého (eferentního) vlákna - α-motoneuron  
• Eferentního nervového zakončení - nervosvalová ploténka na extrafuzálních svalových vláknech 

Napínací reflex a jeho regulace 

Napínací reflex se vyvolává aktivací svalových vřetének náhlým protažením intrafuzálních svalových vláken, čehož je docíleno poklepem na úponovou šlachu svalu.

Před jeho přepojením vydává dostředivé vlákno kolaterály k vyšším etážím CNS.

Důležité jsou ty, které vedou k retikulární formaci v mozkovém kmeni, kde se nachází descendentní aktivační a inhibiční systém retikulární formace.

Extrapyramidové dráhy  

Jsou motorické dráhy, které kontrolují mimovolní/reflexní motoriku. Jejich součástí je tr. reticulospinalis, který se přepojuje na γ-motoneuronech - to jsou neurony, které motoricky inervují intrafuzální svalová vlákna, jejich aktivace tedy vede ke zvýšení citlivosti svalových vřetének.

Tyto descendentní systémy retikulární formace se pěkně popisují na poruše centrálního motoneuronu/pyramidové dráhy - ta totiž stimuluje neurony centra descendentního inhibičního systému retikulární formace. 

• Porucha pyramidové dráhy vede k inaktivaci descendentního inhibičního systému 
• Aktivní zůstává pouze descendentní aktivační systém, který zvyšuje citlivost svalových vřetének přes přepojení na γ-motoneuronech 

pozn.: Musíme chápat že descendentní aktivační a descendentní inhibiční systém se navzájem vyrovnávají (aktivační systém umožňuje zvýšení svalového tonu dle potřeby a inhibiční systém zase umožňuje svalovou relaxaci).

• To vede k přemrštěné reakci na poklep na šlachu - hypereflexii  

(OBRÁZEK MECHANISMU HYPEREFLEXIE) 

Renshawovy interneurony

Jsou inhibiční interneurony, které se nacházejí v předním rohu míšním (ventrální část zona intermedia a u ncll. motorii).

Dostává aferentaci přes kolaterálu motoneuronu a vysílá svůj axon ke dvěma typům neuronů:

• Přímo k α-motoneuronu
• K dalšímu inhibičnímu interneuronu

Jeho zapojení umožňuje tedy jak desinhibici motoneuronu, tak i jeho zpětnou inhibici.  

Dalším typem regulace napínacího reflexu je reciproční inhibice motoneuronu antagonisty testovaného svalu.

Této inhibice je dosaženo aktivací inhibičního interneuronu kolaterálou dostředivého vlákna reflexního oblouku. Aktivovaný interneuron následně inhibuje α-motoneuron - např.: testujeme-li odezvu patelárního reflexu (poklepem na lig. patellae), tak hodnotíme reflexní odpověď m. quadriceps femoris, takže popisovaná reciproční inhibice proběhne u m. biceps femoris a dalších velkých flexorů kolenního kloubu.

OBRÁZEK 

Má také vlastní funkce, které "skoro" nezávisí na signálech z vyšších etáží CNS - centra míšních reflexů.  

Makroskopický vzhled

Šedá hmota páteřní míchy má tvar písmene H a dá se makroskopicky rozdělit na 5 částí:

• Cornu anterius - obsahuje především těla motoneuronů a vystupují z něj vlákna motoneuronů, která tvoří radix ventralis nervi spinalis  
• Cornu laterale - obsahuje visceromotorické neurony (ncl. intermediolateralis) a vystupují z něj visceromotorická vlákna, která pokračují do radix ventralis nervi spinalis  
• Cornu posterius - obsahuje neurony na kterých se přepojují dostředivá somatosenzorická vlákna z radix dorsalis nervi spinalis a interneurony, které modifikují senzorickou informaci (bolest...)
• Zona intermedia - obsahuje neurony (ncl. intermediomedialis), na kterých se přepojují dostředivá viscerosenzorická vlákna z radix ventralis nervi spinalis
• Zona centralis - obsahuje interneurony propojující levou a pravou stranu míšního segmentu jako commissura grisea anterior et posterior (ekvivalentem je commissura alba anterior et posterior, které umožňují křížení vzestupných a sestupných drah)

Uprostřed zona centralis se nachází canalis centralis, kterým proudí mozkomíšní mok.

Míšní jádra

• Ncl. apicalis - přepojení informací o ostré bolesti a teplotě (Aδ-vlákna) do tractus spinothalamicus
• Substantia gelatinosa Rolandi - interneurony, které po stimulaci z retikulární formace mozkového kmene produkují endogenní opioidy, které mají analgetický účinek na ncl. proprius (blokují uvolnění substance P)
• Ncl. proprius - přepojení informací o bolesti (ostré i chronické/pomalé) a hrubého kožní čití do tr. spinothalamicus, spinoreticularis a spinotectalis
• Ncl. thoracicus/Stilling-Clarkeovo jádro - neurony, které se nacházejí v rozsahu segmentů C8-L3 a přepojují se zde informace z proprioreceptorů (skrze vlákna, která vedou vzruch nejrychleji - Aα-vláka/Ia, Ib-vlákna) do tr. spinocerebellaris anterior, posterior a rostralis
  
• Ncl. intermediomedialis - neurony, kde se přepojují viscerosenzorická vlákna z interoreceptorů 
• Ncl. intermediolateralis - neurony, které vysílají axony k hladké svalovině orgánů (visceromotorika)
• Ncll. motorii - motoneurony které dělíme na mediální (pro svaly zad a šíje) a laterální (pro svaly končetin - anterolaterales pro extenzory, centrales pro flexory a posterolaterales pro svaly ruky), jejich axony tvoří nervová vlákna radix ventralis nervi spinalis 
  

pozn.: na úrovni různých segmentů se nacházejí další specifická motorická jádra: ncl. spinalis nervi accessorii (C1-C5), ncl. phrenicus (C3-C5), Onufovo jádro/ncl. nervi pudendi (S2-S4) - sakrální somatosenzorické centrum mikce (močení), přes které je ovlivňován tonus m. sphincter urethrae externus (a dále z něj vybíhají vlákna do zbylé oblasti, kterou inervuje nervus pudendus)

Další možnost rozdělení šedé hmoty míšní na 10 párových oblastí podle velikosti, tvaru a zastoupení buněk.

• Lamina I - odpovídá ncl. apicalis 
• Lamina II - odpovídá substantia gelatinosa Rolandi 
• Lamina III - odpovídá substantia gelatinosa Rolandi 
• Lamina IV - odpovídá ncl. proprius 
• Lamina V - odpovídá ncl. proprius
• Lamina VI - odpovídá ncl. thoracicus 
• Lamina VII - končí zde většina vláken pyramidových a extrapyramidových drah, které se zde přepojují na interneurony, které končí na ncll. motorii, a nachází se zde ncl. intermediomedialis a ncl. intermediolateralis 

pozn.: Renshawovy neurony - inhibiční interneurony (používají glycin jako neuromediátor), které regulují svalový tonus zpětnovazebnou inhibicí α-motoneuronů nebo také mohou inhibovat nějaký jiný inhibiční interneuron (více v článku o reflexním oblouku)

• Lamina VIII - odpovídá ncll. motorii mediales pro šíjové a zádové svaly 
• Lamina IX - odpovídá ncll. motorii laterales et centrales pro svaly končetin rozlišitelné v oblasti intumescentia cervicalis et lumbalis 
• Lamina X - odpovídá zona centralis 

pozn.: šedá hmota míchy je rozložena v různých míšních segmentech různě

A pro úplnost sem ještě přikládáme schéma, které je potřeba se naučit spolu s šedou hmotou. Je to rozložení nervových drah v medulla spinalis. Jejich význam zde bude vysvětlený velmi zjednodušeně, protože vše bude ještě podrobně rozvedeno v kapitole o nervových drahách.

Sestupné dráhy 

Pyramidová dráha = tr. corticospinalis: umožňuje volní motoriku

Extrapyramidové dráhy = zbylé sestupné dráhy

Povrchová anatomie medulla spinalis

Podélně je mícha rozdělena několika žlábky a rýhami:

• Fissura mediana anterior - zřetelná rýha na přední ploše míchy v medianní rovině 
• Sulcus anterolateralis - žlábek nacházející se na přední ploše míchy laterálně od fissura mediana anterior, který odděluje funiculus anterior od funiculus lateralis 
• Sulcus medianus posterior - žlábek na zadní ploše míchy v medianní rovině (mnohem mělčí než fissura mediana anterior)
• Sulcus posterolateralis - žlábek nacházející se na zadní ploše míchy laterálně od sulcus medianus posterior, který odděluje funiculus lateralis od funiculus posterior 
• Sulcus intermedius - žlábek nacházející se na mezi sulcus medianus posterior, který rozděluje funiculus posterior na fasciculus gracilis (mediální), a fasciculus cuneatus (laterální)

Na páteřní míše rozlišujeme 31 míšní segmentů podle odstupu 31 míšních nervů

Každý míšní nerv je tvořen z:

• Radix ventralis, který tvoří fila radicularia radicis ventralis - jsou to nervová vlákna tvořená axony odstředivých (eferentních) neuronů
• Radix dorsalis, který tvoří fila radicularia radicis dorsalis - je velmi dobře rozlišitelný pomocí ganglion spinale, což je taková "uzlíkovitá" struktura, která obsahuje těla pseudounipolárních dostředivých (aferentních) neuronů

A taky vydává několik větví:

• Ramus ventralis - ty většinou známe ve fromě nervových pletení: plexus cervicalis, brachialis, lumbalis a sacralis

pozn.: jediné rami ventrales, které si zachovávají segmentální uspořádání jsou nervi intercostales 

• Ramus dorsalis - ty si zachovaly svoje segmentální uspořádání a většinou je známe jako motorické nervy inervující autochtonní svaly zad (:D pamatujete ?) a nebo jako některé senzorické nervy okcipitální krajiny (např.: čistě senzorický n. occipitalis major)
• Ramus meningeus - větvičky inervující tvrdou plenu míšní (dura mater spinalis)
• Ramus communicans albus et griseus - větve které smeřují ke gangliím truncus sympathicus, jsou tedy součástí ANS, o kterém se budeme bavit v jiném článku :) 

V místě odstupů nervů pro končetiny nacházíme rozšíření míchy:

• Intumescentia cervicalis - je vytvořená v rozsahu segmentů C4-Th1 (odstup plexus brachialis)
• Intumescentia lumbalis - je vytvořená v rozsahu segmentů L2-S3 (odstup plexus lumbalis et sacralis)

Kudy míšní nervy opouští páteřní kanál?

No přece ve foramen intervertebrale, které vzniká spojením incisura vertebralis superior kaudálního obratle a incisura vertebralis inferior kraniálního obratle. Tato skutečnost je velmi klinicky důležitá, protože se nerv mezi těmito tvrdými strukturami může "skřípnout," čímž vzniká tzv. kořenový syndrom (výrazně tomu často přispívají hernie meziobratlových plotének).

Páteřní mícha je na úrovni meziobratlové ploténky mezi L1-L2 zakočená špičatým kuželovitým útvarem, kterému říkáme conus medullaris, ze kterého odstupují míšní nervy S2-Co 

Topografie páteřního kanálu

Medulla spinalis končí jako conus medullaris na úrovni meziobratlové ploténky mezi L1-L2. Jak se to stalo? 

Stalo se to nestejnoměrným růstem páteřního kanálu a části neurální trubice, ze které páteřní mícha vznikla.

Proto se lumbální a sakrální míšní nervy a jejich kořeny protáhly a vytvořili strukturu podobnou koňskému ohonu, podle kterého dostala svůj název - cauda equina. Tato vlákna probíhají v páteřním a sakrálním kanálu ve velmi specifickém prostorovém uspořádání, které ukazuje obrázek:

Speciálním vláknem je filum terminale - tenké vazivové vlákno, které kaudálně přirůstá k periostu os sacrum ve výši S2

Obaly specifické pro cauda equina:

Normálně jsou jednotlivé míšní nervy obaleny pomocí pia a dura mater spinalis, které splývají s epineuriem míšního nervu, čímž vytvoří tzv. kořenovou pochvu, ale kořeny a nervy cauda equina jsou uloženy v tzv. saccus durae matris, kde "plavou" v mozkomíšním moku v subarachnoideálním prostoru, kde je obaluje pia mater spinalis.

• Toto uspořádaní obalů umožňuje provádět procedury jako spinální anestezie a lumbální punkce, při kterých jehla proniká mezi obratli L3-L4/L4-L5 do subarachnoideálního prostoru, aniž by poškodila míchu.