Ledvina (ren/nephros)

Ledviny se nacházejí v retroperitoneálním prostoru, přibližně v úrovní L1-L2, přičemž pravá bývá zpravidla níže (kvůli játrům)

Zevní popis

• Tvarem připomíná velkou fazoli
• Polus superior et inferior
• Facies anterior et posterior
• Margo medialis et lateralisNa mediální hraně, v místě označovaném jako
• Hilus - místo na margo medialis, kde do ledviny vstupují cévy a vystupují z ní vývodní cesty močové. Hilus pokračuje do menší dutinky uvnitř ledviny – sinus renalis.

Nefron

• Základní funkční (a mikroskopicky i stavební) jednotka ledviny
• Začíná jako corpusculum renale složené z glomerulu a Bowmanova pouzdra (capsula glomeruli)
• Z tělíska vystupuje tubulus renalis, na němž rozlišujeme několik částí:
  - tubulus proximalis
  - Henleova klička
  - tubulus distalis, který skrze tubuli colligentes a ductus papillares ústí na ledvinné pyramidě

Stavba ledvin

Ačkoliv je bližší stavba spíše záležitost histologie, hodí se většinu pojmů znát už pro anatomii.

• Capsula fibrosa - tenký vazivový obal na povrchu ledviny
• Cortex - vnější vrstva, kde se nachází proximální a distální tubuly
• Columnae renales - vycházejí z kůry směrem do nitra ledviny. Oddělují jednotlivé ledvinné pyramidy
• Medulla - vnější vrstva tvořená Henleovými kličkami a sběracími kanálky. Vytváří struktury nazývané pyramides renales
• Papillae renales - na vrcholu pyramid. Složeny z několika foramina papillaria, do nichž vyúsťují ductus papillares
• Radii medullares - četné tenké proužky vybíhající z dřeně do kůry
• Renculus/lobus renalis - pyramida s přilehlým úsekem kůry

Cévní zásobení

K ledvinám přichází krev cestou a. renalis

• A. renalis se v místě hilu rozděluje na r. retropelvicus (někde označovaný posterior) a zpravidla 4 rr. anteriores
  - Klinická poznámka: Ledviny se podle těchto větví tepny dělí každá na 5 segmentů (pro zkoušku z anatomie na LF MU není třeba tyto segmenty znát)
• Z předních i zadních větví dále odstupují aa. lobares, které se dále dělí na aa. interlobares. Z nich pod pravým úhlem odstupují aa. arcuatae
• Z aa. arcuatae odstupují vasa afferentia, které dávají za vznik glomerulům, ze kterých vycházejí jako vasa efferentia. 
  - vasa efferentia vytváří peritubulární kapilární řečiště (konkrétně arteriální portální řečiště)
• Žíly ve většině doprovází tepny

Obaly

Kvůli obrovskému prokrvení jsou ledviny poměrně dobře chráněny:

• Capsula adiposa
• Na ni naléhají fasciae renalis - lze je rozdělit na 2 listy: lamina prerenalis a lamina retrorenalis (s. Zuckerkandeli). Oba listy jsou srostlé tak, že připomínají zvon, tedy jedinou otevřenou stěnu najdeme kaudálně
• Corpus adiposum pararenale - tuková vrstva kolem celého obalu

Calices renales et pelvis renalis

Tento systém představuje začátek vývodních cest močového systému:

• Calices renales minores - nasedají na papillae renales (do 14 v každé ledvině)
• Calyces renales majores - vznikají spojením dvou až tří menších kalichů
  (nejčastěji 3: superior, medius et inferior)
• Pelvis renalis - jednotlivé kalichy propojené dohromady
  - Klinické poznámka: Je dobré si zapamatovat maximální objem ledvinné pánvičky, který bývá kolem 8 ml. Setkáváme se ovšem ale s jiným pojmem, a to tzv. chirurgickou kapacitou pánvičky, která činí 5 ml. Pokud je kapacita překročena, dotyčný jedinec už pociťuje bolest.

Ureter

Močovod představuje pokračování ledvinné pánvičky probíhající retroperitoneem, které končí ústím do močového měchýře.

• Rozdělujeme ho na: 
  - pars abdominalis (v retroperitoneu)
  - pelvica (v malé pánvi)
  - intramuralis (ve stěně močového měchýře)
• Za svého průběhu kříží: vasa testicularia/ovarica, n. genitofemoralis, vasa iliaca communis vlevo, vasa iliaca externa vpravo a ductus deferens/a. uterina.
• 3 zúžená místa
  - u výstupu z ledvinné pánvičky
  - v místě křížení s vasa iliaca
  - pars intramuralis (ústí do močového měchýře)

Vesica urinaria

Močový měchýř je dutý orgán, jehož funkcí je ukládat moč do doby, než nastane vhodná chvíle pro její vyloučení z těla. Najdeme jej v oblasti malé pánve. Pokud je prázdný, nachází se subperitoneálně, při větší náplni preperitoneálně.

• Fundus - oploštělá část směřující dozadu a dolů (u muže k rectu, u ženy k děloze a vagině)
• Cervix - zůžení kaudálním směrem, z něhož vystupuje urethra
• Apex - směřuje vpřed a nahoru
• Corpus - tělo měchýře
• Uvnitř najdeme 3 otvory: 2x ostium uretericum a ostium urethrae internum (opatřeno uvulou)
• Plica interureterica - řasa mezi ústími močovodů
  - za ní se sliznice mírně prohlubuje a vytváří fossa retrotrigonalis
• Bellovy snopce - mezi ústím močovodu a uretry
  - podobně jako u plica interureterica je sliznice při okrajích těchto řas mírně vkleslá a vytváří fossae paratrigonales
• Trigonum vesicae - část sliznice mezi výše zmíněnými řasami (sliznice je zde hladká)

Svalovina

Ve stěně močového měchýře najdeme několik vrstev svaloviny, ovšem pro anatomii nám bude stačit si zapamatovat pojem m. detrusor. Je to souhrnné označení veškeré svaloviny, jejíž kontrakce způsobuje vyprazdňování mechýře.

V oblasti trigona najdeme ještě m. trigonalis, který napomáhá otevírání všech třech ústí.

Fixace

Močový měchýř je poměrně pevně fixován ve své pozici

• K os pubis jej poutají ligg. pubovesicalia
• Dorsálně je pak spojen:
  - s rectem u mužů: ligg. rectovesicalia
  - s dělohou u žen: ligg. vesicouterina
  - od obou struktur bývá měchýř oddělen vazivovou přepážkou: 
  septum rectovesicale/vesicovaginale

Topografické prostory budou probrány v kapitole věnující se topografii pánve.

Urethra feminina

Ženská urethra je podstatně kratší než mužská a narozdíl od ní je skoro rovná.

• Ostium urethrae interum - ústí z močového měchýře
• Ostium urethrae externum - v oblasti vestibulum vaginae, kde vyzdvihuje tzv. papilla urethralis.
• Ženskou močovou trubici si můžeme rozdělit na 3 úseky
  - pars intramuralis (ve stěně měchýře)
  - pelvica (po diaphragma urogenitale) 
  - perinealis 
• V jejím průběhu najdeme 2 svěrače, které kontrolují mikci (močení):
  - m. sphincter urethrae internus: tvořen hladkou svalovinou močového měchýře a jeho funkce je poměrně zanedbatelná
  - m. sphincter urethrae externus: ze svaloviny příčně pruhované (= ovládán vůlí) díky němuž jsme schopni odložit mikci až na chvíli k tomu vhodnou

Urethra masculina

Viz.: Mužský pohlavní systém

Zevní popis a něco málo topografie

Tvar srdce

• Podobný kuželu
• Vrchol (apex) směřuje ventrálně a dolů (a mírně vlevo)
• Základna (basis) otočená dorsálně a nahoru

Základní topografie

• Umístěno v dolním středním mediastinu (v této části mediastina najdeme i 
  n. phrenicus et vasa pericardiacophrenica)
• Pozn. v chirurgii přiřazujeme srdce do dolního předního mediastina

Základní části

Plochy:

• Ventrálně facies sternocostalis
• Kaudálně facies diaphragmatica
• K levé plíci směřující facies pulmonalis
• Báze se občas označuje jako facies vertebralis (je orientovaná k páteři)

Okraje:

• Pravý okraj je ostrý - margo acutus
• Levý okraj je zaoblený - margo obutsus

Další části:

• Srdce se dělí na 2 síně (atria) a 2 komory (ventriculi)
• Auricula - vybíhá na každém atriu od baze
• Sulcus coronarius - odděluje síně od komor
• Sulcus interventricularis anterior et posterior - vklesliny podmíněné komorovým septem (na přední a spodní stěně mezi komorami)
• Incisura apicis cordis - spojení sulci interventriculares
• Sulcus terminalis - na povrchu pravé síně mezi ústími dutých žil

Atrium dextrum

Do pravé síně nám duté žíly přivádějí odkysličenou krev z těla.

• Sinus venarum cavarum - oblast, do které ústí duté žíly (při zadní stěně síně)
• Ostium venae cavae superioris - sem se otevírá v. cava sup. (horní stěna)
• Ostium venae cavae inferioris - tudy vstupuje v. cava inf. (dolní stěna) 
  Ústí bývá opatřeno chlopní – valvula venae cavae inferioris
• Crista terminalis - vyvýšenina na vnitřní straně stěny mezi ostii dutých žil (přesně proti sulcus terminalis - vevnitř je vyvýšenina = crista; venku vkleslina = sulcus)
• Ostium sinus coronarii - při ústí v. cava inf.; vstup sinus coronarius (viz dále)
  Taktéž bývá opatřeno chlopní - valvula sinus coronarii
• Septum interatriale - odděluje od sebe síně 
  Embryologická poznámka: Za vývoje v něm byl otvor (foramen ovale), kterým proudila krev přímo do levé síně. Po narození je ovšem tato zkratka spíše na škodu, tudíž se uzavírá a zůstává po něm fossa ovalis. Tu na stěně pravé komory obklápí val 
  limbus fossae ovalis.

Každá srdeční dutina má část stěny hladkou (pars glabra) a část síťovanou (pars trabecularis). Podklad síťování tvoří mm. pectinati. Pars glabra pravé síně se nachází při ústí dutých žil a na septum interatriale. Trabekulizovanou stěnu potom najdeme spíše ventrálně, přičemž nejnápadnější je v auricule.

Septum atrioventriculare dextrum

Přepážka oddělující pravou síň a komoru

Ostium atrioventriculare dextrum - opatřeno trojcípou chlopní (valva tricuspidalis/atrioventricularis dextra)

• 3 cípy: cuspis anterior, posterior et septalis (mediálně) se prostřednictvím chordae tendinae upínají na mm. papillares pravé komory (vždy jeden sval – 2 cípy):
  - M. papillaris anterior – cuspis anterior et septalis
  - M. papillaris posterior – cuspis posterior et septalis
  - Mm. papillares septales – cuspis posterior et septalis

Tato chlopeň je zásadní pro fungování srdce. Při systole komor zabraňuje zpětnému toku krve do síně. "Všechna" krev tak opouští pravé srdce.

Ventriculus dexter

• Vtoková část (odpovídá pars trabecularis)
  - masivní mm. pectinati proto označovány jako trabeculae carnae (= trámce masa)
• Výtoková část (obdoba pars glabra)
  - pro svůj tvar nazývána conus areteriosus
  - končí v ostium trunci pulmonalis (tudy krev opouští komoru do plicnice)
     - opatřeno valva truncus pulmonalis tvořenou systémem 3 valvulae semilunares: valvula semilunaris anterior, dextra et sinistra
     - lunula = ztenčený okraj chlopně
     - nodulus = ztluštění uprostřed chlopně
• Crista supraventricularis - hrana mezi ostium atrioventriculare dx. a ostium trunci pulmonalis
• Trabecula septomarginalis - vybíhá od mezikomorového septa k m. papillaris ant.
• Septum interventriculare - blána rozdělující komory; značně silnější než interatriální septum (musí vydržet větší tlak)

Atrium sinistrum

• Ostia venarum pulmonalium - ústí 4 plicních žil
• Fossa ovalis - na interatriálním septu (viz. atrium dx.); okraj doplňuje falx septi

Podobně jako v pravé síni je okolí ústí žil hladké, zbytek stěny je trabekulizován.

Septum atrioventriculare sinistrum

• Ploténka oddělující levou komoru a síň
• Ostium atrioventriculare sinistrum opatřené valva mitralis/bicuspidalis/ atrioventricularis sinistra
  - Pozn.: Mitralis protože nějakému anatomovi připomínala tvarem biskupskou čepici = mitru)
  - pouze 2 cípy – cuspis anterior et posterior
  - v levé komoře jenom 2 mm. papillares - m. papillaris anterior et posterior (každý cíp je spojen přes chordae tendinae s oběma svaly)

Ventriculus sinister

Levá komora má ze všech srdečních dutin nejsilnější stěnu, protože čerpá krev do celého těla (= musí překonat největší odporu)

• Trabeculae carnae ve vtokové části komory jsou opět podstatně masivnější
• Hladká výtoková část menší, končí vyústěním v ostium aortae
  - podobně jako tr. pulmonalis opatřeno valva aortae (ze 3 valvulae semilunares s lunulae a noduli) 
     - u aorty jsou valvulae semilunaris posterior, dextra et sinistra
     - sinus aortae (posterior, dexter et sinister)= prostor za každou valvulou (z pravého a levého sinu odstupují a. coronaria cordis dextra et sinistra (viz dále))
• Pars membranacea septi interventricularis - tenčí část na mezikomorovém septu při pohledu z levé komory (při ostium aortae, zhruba mezi valvula semilunaris dx. et post.)

Srdeční skelet

• = husté vazivo napříč srdcem v úrovni síňokomorových sept a ústí velkých cév (upíná se na něj myokard)
• Anulus fibrosus dexter et sinister - v místě ostium atrioventriculare dextrum et sinistrum
• Anulus aorticus - ostium aortae
• Anulus trunci pulmonalis - ostium trunci pulmonalis Tyto prstence jsou ještě navzájem propojeny prostřednictvím
• Trigonum fibrosum dextrum - propojuje anulus fibrosus dexter, sinister et aorticus
• Trigonum fibrosum sinistrum - propojuje anulus fibrosus sinister et aorticus
• Pozn.: tendo infundibuli (konusová šlacha) - odstupuje z anulus fibrosus dx. a pokračuje po pravém okraji anulus aorticus až k anulus trunci pulmonalis.

Převodní systém srdeční (PSS)

Převodní systém (s krásným latinským názvem systema conducens cordis) představuje vysoce specializované buňky myokardu, které dokáží periodicky vytvářet vzruchy a převádět je na vlastní svalové buňky myokardu.

• Nodus sinuatrialis (tzv. primární pacemaker)
  - udává rytmus celému srdci
  - umístěn při ústí v. cava sup. ve stěně pravé síně
• Nodus atrioventricularis (tzv. sekundární pacemaker)
  - nachází se při kaudálním okraji septum interatriale
  - přijímá vzruchy z nodus sinuatrialis (přes 3 preferenční svazky)
  - brzdí převod vzruchu na komory, aby se síně stihly kompletně vyprázdnit
• Hissův svazek (s. fasciculus atrioventricularis), jenž proráží trigonum fibrosum dx. a pokračuje mezikomorovým septem, kde se následně dělí ve
• Tawarova raménka (s. crus dextrum et sinistrum), která pokračují každé k jedné komoře. Ve stěně komory se dále větví na finální
• Purkyňova vlákna přivádějící vzruch k jednotlivým kardiomyocytům.

Vrstvy srdce (histologie, ale nutná)

Endocardium

Endokard představuje tenkou blánu vystýlající všechny srdeční dutiny. Veškeré srdeční chlopně jsou v podstatě duplikatury endokardu (podobně jako duplikatury peritonea tvoří závěsy, tak tady endokard tvoří chlopně). Je obdobou cévního endotelu (viz. histologie). K myokardu ho připojuje vrstva subendokardového vaziva.

Myocardium

Myokard je vrstva svaloviny tvořící stěnu srdce. Buňky srdečního svalu se od těch kosterních mírně liší, ale o tom uslyšíte v histologii. Mezi svalovinou síní a komor najdeme několik rozdílů. Myokard síní je podstatně tenčí a skládá se ze 2 vrstev – hluboké s kruhovým průběhem, pro každou síň samostatné a povrchové v podobě pruhů, které obtáčejí obě komory společně. Myokard komor je značně tlustší, levá komora má ještě podstatně silnější vrstvu než pravá, a skládá se ze 3 vrstev, které v sebe navzájem přecházejí. Hluboká vrstva má longitudinální průběh a přechází ve vrstvu střední, jejíž vlákna mají převážně cirkulární průběh. Vlákna poslední vrstvy, povrchové, tvoří jistou spirálu – vortex cordis.

Epicardium

Epikard je tenká serózní blána na vnějším povrchu myokardu. Pod ní (po povrchu myokardu) probíhají cévy a nervy srdce.

Pericardium

Perikard je tvořen 2 listy – lamina visceralis (= epikard) a lamina parietalis, která bývá sama o sobě většinou označována jako perikard. Mezi listy se nachází dutina (cavitas pericadialis) vyplněná tekutinou (liquor pericardii).

Cévní zásobení

Tepny

Srdce je vyživováno systémem koronárních tepen (endokard a tenká vrstva myokardu pod ním mohou být vyživovány difuzí krve přímo z komor). Koronární tepny jsou 2 – a. coronaria cordis dextra et sinistra, které odstupují ze sinus aortae.

A. coronaria cordis dextra

• Po svém odstupu ze sinus aortae se obtáčí kolem pravé komory (r. marginalis dexter)
• R. interventricularis posterior - konečný úsek, který se klade do sulcus interventricularis posterior
• Oblast zásobení: obě síně (ale převážně pravá), zadní polovina mezikomorového septa, pravá komora (celá kromě krátkého úseku přední stěny od poloviny m. papillaris ant.) a část zadní stěny levé komory do poloviny m. papillaris posterior

A. coronaria cordis sinistra

• Záhy po odstupu rozdělena na dvě větve:
  - r. interventricularis anterior najdeme v sulcus interventricularis anterior
  - r. circumflexus probíhá v sulcus coronarius na zadní stěnu srdeční
• Oblast zásobení: atria (převážně levé), ventrální část septum interventriculare a komory (od poloviny m. papillaris ant. levé komory, po jejím obvodu až po polovinu m. papillaris post. komory pravé).

Žíly

Žilní drenáž je zajištěna cestou sinus coronarius. Ten vzniká soutokem:

• V. cordis magna - ze sulcus interventricularis ant. (jedním z přítoků této žíly je docela populární v. obliqua atrii sinistri/Marshallova žíla, což je vlastně vývojový pozůstatek levé v. cava sup. na levé síni, více v embryologii)
• V. cordis media - ze sulcus interventricularis post.
• V. cordis parva - probíhá po pravé komoře podél margo acutus
• Vv. cordis minimae - krátké žíly, které samostatně ústí do srdečních dutin

Nervy

Inervace srdce je zajištěna cestou ANS.

Parasympatická vlákna

- přicházejí z n. vagus a mají na srdce tlumivý efekt (nn. retardantes/rr. cardiaci nervi vagi)

Sympatická vlákna 

- pochází z ganglia cervicalia a mají naopak účinek povzbuzující srdeční činnost (nn. accelerantes/nn. cardiaci)

Oba typy vláken vytvářejí plexus cardiacus superficialis a plexus cardiacus profundus.

MUSCULUS MASSETER

Origo: dolní okraj arcus zygomaticus, dělí se na část povrchovou a hlubokou (obě části se před úponem spojují)

• Pars superficialis – jde z přední a střední části arcus zygomaticus, tyto snopce směřují šikmo dolů a dozadu
• Pars profunda – Vychází z části střední a zadní arcus zygomaticus, zde snopce směřují dolů a dopředu

Insertio: tuberositas masseterica – zevní strana ramus mandibulae

Functio: přitahuje dolní čelist k horní čelisti

• Pars superficialis mírně posouvá čelist směrem dopředu

Inervatio: n. massetericus – větev n. trigeminus (V.)

Cévní zásobení: a. masseterica, a. transversa faciei

MUSCULUS TEMPORALIS

Vyplňuje fossa temporalis

Origo: linea temporalis inferior, fascia temporalis

• Svalové snopce směřují dolů a tvoří mohutnou šlachu

Insertio: processus coronoideus mandibulae

Functio: zdvih dolní čelisti, zadní část svalu táhne mandibulu dozadu

Inervatio: n. trigeminus

Cévní zásobení: aa. temporales profundae, a. temporalis media

MUSCULUS PTERYGOIDEUS LATERALIS

Má 2 hlavy – horní a dolní 

Origo: 

• Caput superius – facies infratemporalis alae majoris, crista infratemporalis – obě struktury na os sphenoidale
• Caput inferius – zevní plocha lamina lateralis processus pterygoidei

 Insertio:

• Caput superius – úpon na ventromediální plochu čelistního kloubu a na jeho discus

• Caput inferius -  úpon ve fovea pterygoidea

Functio:

• Jednostranný stah: posun čelisti k protilehlé straně
• Oboustranný stah: posun čelisti dopředu

Inervatio: n. trigeminus (V.)

Cévní zásobení: rr. pterygoidei arteriae maxillaris

MUSCULUS PTERYGOIDEUS MEDIALIS

Origo: fossa pterygoidea ossis sphenoidalis

snopce svalu směřují dozadu a dolů

Insertio: tuberositas pterygoidea mandibulae

Functio: 

• Jednostranný stah: posun mandibuly k protilehlé straně
• Oboustranný stah: táhne mandibulu dopředu a přitahuje ji nahoru

Inervatio: n. trigeminus

Cévní zásobení: rr. pterygoidei arteriae maxillaris, aa. alveolares

Drobnější větve pro inervaci m. psoas major et minor a m. quadratus lumborum (na pitevně je nerozlišujeme)

N. iliohypogastricus

Motorická inervace: m. obliquus internus abdominis a m. transversus abdominis

Senzorická inervace: kůže v okolí kyčelního kloubu a kůže podél ligamentum inguinale (pomocí r. cutaneus lateralis et anterior)

Průběh: odstupuje od laterálního okraje m. psoas major, probíhá laterokaudálně (ve vztahu k ledvině) a dostává se mezi m. obliquus abdominis internus a m. transversus abdominis

N. ilioinguinalis

Motorická inervace: m. transversus abdominis, m. obliquus abdominis internus a m. cremaster

Senzorická inervace: kůže zevního genitálu a tříselné krajiny (skrze rr. scrotales/labiales anteriores po výstupu z canalis inguinalis)

Průběh: odstupuje podobně jako n. iliohypogastricus - probíhá kaudálněji a nezanořuje se mezi svaly břišní stěny, ale probíhá po jejím povrchu až ke vstupu do canalis inguinalis, kterým projde a rozdělí se na finální větve

N. genitofemoralis

Senzorická inervace:

• R. genitalis: malá oblast kůže na přední straně stehna
• R. femoralis: kůži scrota/labia majora 

Průběh: proráží m. psoas major a po jeho povrchu sestupuje k lig. inguinale

• R. genitalis pokračuje do canalis inguinalis k zevnímu genitálu
• R. femoralis pokračuje do lacuna vasorum na přední stranu stehna

N. cutaneus femoris lateralis

Senzorická inervace: anterolaterální kůže stehna

Průběh: odstupuje při okraji m. psoas major a směřuje ke spina iliaca anterior superior, dále pak podbíhá lig. inguinale (někdy může běžet i nad ním) a dostává se na anterolaterální plochu stehna (je to nejtenčí nerv z plexus lumbalis, a proto se mu v pohádce o plexus lumbalis, studenti LF MUNI snad vědí :D, říká "malý nedomrlý chudáček")  

N. femoralis

Motorická inervace: m. iliopsoas, m. quadriceps femoris, m. articularis genus, m. sartorius a m. pectineus

Senzorická inervace: kůže přední strany stehna především distálně (rr. cutanei anteriores)

• N. saphenus - kůže kolem průběhu v. spahena magna (tedy mediálně - rr. cutanei cruris mediales)

Průběh: odstupuje z laterální strany m. psoas major a kaudálním směrem prostupuje mezi m. psoas major a m. iliacus, probíhá přes lacuna musculorum, čímž se dostává do stehenní krajiny a ve fossa iliopectinea se větví na konečné větve:

• N. saphenus - následuje a. femoralis do canalis adductorius, prorazí lamina vastoadductoria a pokračuje spolu s v. saphena magna na bérec a před mediální kotních  

N. obturatorius

Motorická inervace:

• R. anterior: m. adductor longus, m. gracilis a m. pectineus (spolu s n. femoralis)
• R. posterior: m. obturatorius externus, m. adductor brevis a m. adductor magnus (spolus s n. ischiadicus)

Senzorická inervace:

• R. anterior: kůže distální části vnitřní strany stehna
• R. posterior: capsula articularis kolenního kloubu 

Průběh: odstupuje mediálně od m. psoas major, podbíhá r. superior ossis pubis, projde skrze canalis obturatorius, kde se rozdělí na:

• R. anterior - prochází po povrchu m. obturatorius externus, pokračuje po m. adductor brevis, kde je krytý průběhem m. adductor longus a m. pectineus
• R. posterior - pokračuje dorzálně skrz m. obturatorius externus a potom se dostává k m. adductor magnus

Rr. musculares

• Pro hluboké krční svaly: m. rectus capitis anterior et lateralis a pro m. longus capitis a m. longus colli
  
• Pro musculi scaleni
• Pro m. levator scapulae

R. sternocleidomastoideus a r. trapezius 

Větve pro m. sternocleidomastoideus a m. trapezius (oba svaly jsou inervované ještě z jedenáctého hlavového nervu - r. externus nervi accessorii)

Ansa cervicalis profunda 

Nervová klička/smyčka (doslova :D), která obtáčí v. judularis interna, inervuje infrahyoidní svaly (m. omohyoideus, m. sternohyoideus a m. sternothyroideus) a vzniká spojením dvou kořenů:

• Radix superior ansae (C1) - r. ventris superioris m. omohyoidei  
  - při jeho odstupu se k radix superior přidává nervus hypoglossus (motorická nervová vlákna z C1 se tak dostávají k poslednímu infrahyoidnímu svalu - m. thyreohyoideus, a k m. geniohyoideus)  
• Radix inferior ansae (C2-C3) - r. ventris inferioris m. omohyoidei 
• Větve pro zbylé svaly odstupují přímo ze smyčky 

N. phrenicus (C3-C5)

• Smíšený nerv (v učebnicích je často řazen spíše k motorickým větvím, takže proto je tady)
• Motoricky inervuje bránici (protože bránice se původně začala vyvíjet v oblasti krku, uvidíte v histologii a embryologii :D).
• Senzoricky inervuje thymus (Cruchetovy nervy), perikard (rr. pericardiaci) a peritoneum (rr. phrenicoabdominales)

Průběh: po m. scalenus anterior, dále se dostává do středního mediastina, kde vydává zmíněné senzorické větvičky pro a dále pokračuje až k samotné bránici, kde ještě vydává senzorické větvě pro peritoneum 

pozn.: rr. musculares jsou takové ty ostatní malinké větvičky :)

N. occipitalis minor (C2-C3)

Pokračuje podél zadního okraje m. sternocleidomastoideus ke kůži týlní krajiny, kterou inervuje.

N. auricularis magnus (C3)

Stoupá po povrchu m. sternocleidomastoideus k ušnímu boltci, který inervuje.

N. transversus colli (C3)

Postupuje dopředu, vstupuje pod m. platysma a dělí se na dvě větve:

• R. superior - se spojuje s r. colli nervi facialis, čímž vytváří ansa cervicalis superficialis (n. facialis sem přivádí motorickou inervaci pro m. platysma), senzoricky pak inervuje kůži suprahyoidní krajiny
• R. inferior - senzoricky inervuje kůži infrahyoidní krajiny 

Nn. supraclaviculares (C3-C4)

Sestupují kaudálním směrem ke klíční kosti a invervují kůži v okolí klíční kosti a nadpažku (acromion).

Funkčně se ale jedná o vývojově staré a velmi důležité struktury, ve kterých se schovávají životně důležitá centra (dechové, vazomotorické, kardioakcelerační, kradioinhibiční...) a samozřejmě neurony, jejichž axony směřují k mozečku, thalamu a k míšním jádrům.

Neurony retikulární formace můžeme rozdělit do 4 skupin: rafeální, paramediální, mediální, laterální

Rafeální jádra

Skupina serotoninergních jader uložená v celé délce mozkového kmene při střední rovině.

Ncl. raphe magnus 

• Jádro rozprostřené v kaudální části pontu a v medulla oblongata.
• Účastní se dráhy vrátkování bolesti.

Paramediální jádra

Jinak také předmozečková nebo mozečková jádra jsou uložena v pontu a prodloužené míše a jsou spojena s kůrou mozečku (vermis a lobus anterior)

Mediální jádra

Skupina adrenergních jader uložená v celé délce mozkového kmen.

Ncl. gigantocellularis 

Jádro rozprostřené v kaudální části pontu a v medulla oblongata, které se účastní dvou důležitých systémů regulujících svalový tonus:

• Descendentní inhibiční systém = bulbární část jádra - umožňuje klidovou relaxaci a je stimulován kolaterálami centrálního motoneuronu (při lézi centrálního motoneuronu dochází poruše inhibičního systému, což se projeví jako hypereflexie)  
• Descendentní aktivační systém = pontinní část jádra - umožňuje vzpřimené držení těla a posturální reflexy a je stimulován z ncll. vestibulares 

Laterální jádra

Skupina malobuněčných neuronů, jejichž axony končí na mediálních jádrech retikulární formace.

Mimo tyto hlavní skupiny jader k retikulární formaci řadíme několik dalších jader:

Locus coeruleus

Noradrenergní jádro (A7) s ascendentními projekcemi, čímž se stává součástí ARAS (viz. níže).

Guddenova jádra (ncl. tegmentalis ventralis a ncl. tegmentalis dorsalis)

Cholinergní jádra, která jsou součástí kmenové části limbického systému díky svým recipročním spojům s ncll. mammillares hypothalami.

pozn.: ncl. tegmentalis ventralis generuje θ-vlny na EEG, které jsou fyziologické během spánku 

Ncl. pedunculopontinus

Cholinergní jádro (Ch5) na rozhranní pontu a mesencephala se silným excitačním vlivem na jádra thalamu (je součástí ARAS).

Ncl. parabrachialis

Jádro na rozhranní pontu a mesencephala, laterálně od locus coeruleus.

• Reciproční spoje s amygdalou a hypothalamem formací přes fasciculus longitudinalis telencephali medialis (anglicky MFB - medial forebrain bundle) - slouží k vedení viscerosenzorických a motorických informací spojených s limbickým systémem
• Je součástí dechového centra (kontrola hloubky dýchání).

Area tegmentalis ventralis Tsai

Dopaminergní jádro (A10), které dostává stimuly z asociačních korových oblastí po zpracování četných senzorických informací (především bolesti), čímž se účastní tzv. arousal system type 2 - více viz. limbický systém).
Vysílá své axony dvěma hlavními směry:

• Mezolimbická projekce - podílí se na vytváření paměti, učení spoji s amygdalou a na systému odměny a trestu a libidu spoji s ncl. accumbens septi 
• Mezokortikální projekce - podílí se na vytváření paměti, učení, kreativitě, abstraktním myšlení spoji s prefrontální kůrou a regulaci volní motoriky spoji s primární motorickou kůrou 

ARAS = ascending reticular activating system

Ascendentní aktivační systém retikulární formace neboli tzv. arousal system type 1 je jedním ze systémů propojujících somatický a autonomní nervový systém.

Nejdůležitější spoje retikulární formace

Tr. reticulospinalis 

Jedna z extrapyramidových drah, která vede vlákna s velmi důležitými funkcemi:

• pontinní část = descendentní aktivační systém 
• bulbární část = descendentní inhibiční systém 
• vlákna vedoucí informace o visceromotorice k ncl. intermediolateralis v páteřní míše 

Tr. spinoreticularis 

Jedna z drah anterolaterálního systému 

Tr. corticoreticularis 

Dráha, která reguluje aktivitu extrapyramidových dráh (tzv. supraspinální kontrola).

Tr. reticulothalamicus 

Dráha, která je velmi důležitou součástí ARAS (přivádí senzorické informace do thalamu).

Tr. reticulohypothalamicus 

Dráha, která se podílí na regulaci odpovědi ANS na viscerosenzorické informace.

Fasciculus longitudinalis telencephali medialis

Silný svazek, který obousměrně propojuje přední limbický mozek a hypothalamus s retikulární formací a jejím rostrálním prodloužením v subthalamu (slouží k regulaci autonomních reakcí).

Kaudální medulla oblongata 

Ncl. gracilis et cuneatus

Přepojovací stanice pro systém zadních provazců (podle rozložení neuronů tato jádra rozdělujeme na zona glomerularis a reticularis)

• Aferentace: primární vlákna zadních provazců (nekříží se a končí v zona glomerularis), sekundární vlákna zadních provazců (kříží se a končí v zona reticularis)
• Eferentace: thalamus (ncl. ventralis posterolateralis) cestou lemniscus medialis 

Rostrální medulla oblongata 

Ncl. cuneatus lateralis (accessorius)

Přepojení propriocepčních signálů z horních končetin 

• Aferentace: ncl. thoracicus v oblasti krční páteře cestou tr. spinocerebellaris rostralis 
• Eferentace: mozeček cestou tr. cuneocerebellaris (pokračování tr. spinocerebellaris rostralis)

Ncl. olivaris inferior

Jádro, které je zapojené do kontrolních mozečkových okruhů a které se účastní motorického plánování.

• Aferentace: tr. tegmentalis centralis (vlákna z mnoha zdrojů: ncl. interstitialis Cajali, ncl. ruber, ncl. dentatus/mozeček), mozková kůra (primární a sekundární motorická oblast), tr. spinoolivaris (pokračuje jako tr. olivocerebellaris)
• Eferentace: kůra mozečku (na Purkyňovy buňky všech oblastí kůry), do které jdou jako tzv. šplhavá vlákna, která vysílají kolaterály k mozečkovým jádrům (ncl. dentatus), tr. olivospinalis (jedna z extrapyramidových drah)  

pozn.: Guillain-Mollaretův trojúhelník jinak taky dentato-rubro-olivární dráha (podrobněji v kapitole o mozečku a mozkových drahách)

Ncl. olivaris superior (accessorius)

Funguje jako analyzátor směru, odkud zvuk přišel (spolu s ncll. cochleares ventrales).

• Aferentace: ncll. cochleares dorsales (ipsilaterální i kontralaterální - křížení v corpus trapezoideum), tr. spinoolivaris (pokračuje jako tr. olivocerebellaris)
• Eferentace: kůra mozečku (spinocerebellum - vermální a paravermální oblast mozečku), ncll. colliculorum inferiorum 

pozn.: při rozpoznávání směru, ze kterého zvuk přišel, má velký význam vedení vzruchu delší dráhou do kontralaterálního ncl. olivaris superior - dochází ke zpoždění signálu na jedné straně a modulaci signálu pomocí ncll. corporis trapezoidei 

Ncll. corporis trapezoidei 

Slouží k modulaci signálu z ncll. olivares superiores (ipsilaterální signály zesilují a kontralaterální signály inhibují).

Pons Varoli

Ncll. pontis  

Jádra, která jsou uložená v tegmentu pontu ("tříští" zde tr. corticospinalis na fasciculi longitudinales pontis) a ve kterých se přepojují informace z mnoha korových oblastí koncového mozku (většinou jde o informace o plánování pohybu).

• Aferentace: primární a sekundární motorická korová oblast (Brodmanovy arey 4,6), primární somatosenzorická korová oblast (Brodmanovy arey 3,1,2) a asociační somatosenzorická korová oblast (Brodmanovy arey 5, 7)
• Eferentace: kůra mozečku cestou fibrae pontis transversae (přes pedunculi cerebellares medii) a striae medullares ventriculi quarti  

Kaudální mesencephalon  

Ncll. colliculi inferioris 

Tři jádra (centralis, dorsalis, lateralis), která obsahují 3. neurony sluchové dráhy (jedná se tedy o specifická senzorická jádra) a podmiňují makroskopickou strukturu - colliculus inferior.

• Aferentace: ncll. cochleares a  ncl. olivaris sup. cestou lemniscus lateralis, sluchové korové oblasti (Brodmanovy arey 41, 42), medulla spinalis cestou tr. spinotectalis,
• Eferentace: metathalamus (přes brachia colliculorum inferiorum do ncll. corporis geniculati medialis), medulla spinalis cestou tr. tectospinalis (kříží se v decussatio tegmenti posterior), ncl. olivaris sup., colliculus superior (toto spojení slouží k orientaci pohledu směrem ke zvukovému stimulu) 

pozn.: Ncl. centralis je uspořádaný do isofrekvenčních pruhů, což umožňuje vnímat různé frekvence zvuku (viz. biofyzika a další články o sluchu a sluchové dráze).

Rostrální mesencephalon 

Ncll. colliculi superioris

Skládá se ze zřetelných vrstev (3 vrstvy šedé hmoty a 4 vrstvy bílé hmoty), které dělíme na hlouboké a porchové. Povrchové vrstvy obecně dostávají aferentace ze sítnice a zrakových korových oblastí a hluboké vrstvy dostávají aferentace ze sluchového a somatosenzorického systému.

• Aferentace: retina (cestou nervus a tractus opticus), primární a sekundární zraková kůra (Brodmanovy arey 17, 18, 19) přes brachia colliculorum superiorum, okohybné korové pole a přidružené asociační oblasti (Brodmanovy arey 8,7), medulla spinalis cestou tr. spinotectalis, substantia nigra (pars reticularis - převádí motorické informace z bazálních ganglií, konkrétně striata), ncll. colliculi inferioris (toto spojení slouží k orientaci pohledu směrem ke zvukovému stimulu)
• Eferentace: ncll. motorii okohybných nervů (n. oculomotorius a trochlearis pro vertikální pohyby očí a n. abducens pro horizontální pohyby očí), retikulární formace (ta je zde jen kontrolním přepojením a její axony poté také směřují k jádrům okohybných nervů), medulla spinalis cestou tr. tectospinalis (kříží se v decussatio tegmenti posterior), thalamus (ncll. intralaminares a ncll. posteriores)

pozn.: Sakadické pohyby jsou rychlé a koordinované pohyby očí (tzv. sledovací pohyby), které umožňují zaostřit předmět do fovea centralis žluté skvrny (malá velikost těchto struktur umožňuje nejostřejší vidění daného předmětu pouze v rozmezí 1-2° zorného pole). Tyto pohyby jsou řízeny koordinací tří systémů, které všechny dostávají informace z retiny (tr. opticus): ncll. colliculorum superiorum - ncll. motorii (III., IV., VI.), ncll. colliculorum superiorum - retikulární formace - ncll. motorii (III., IV., VI.), kolaterály tr. opticus - ncll. oculomotorii accessorii (dále pak cestou faciculus longitudinalis medialis) - ncll. motorii (III., IV., VI.).

Area praetectalis 

Je skupinka čtyř malých jader lehce před, nad a mediálně od ncll. colliculorum superiorum, která jsou označována jako centra zornicového reflexu (mióza, mydriáza).

• Aferentace: retina (cestou kolaterál neuronů tr. opticus, které procházejí přes brachia colliculorum superiorum)
• Eferentace: ncl. Edinger-Westphali (dráha zornicových reflexů), thalamus (pulvinar a ncl. lateralis), ncl. intermediolateralis kraniálních segmentů sympatiku

Ncl. interpeduncularis 

Jádra, která se nachází na spodině fossa interpeduncularis (jsou funkční součástí limbického systému a učastní se řízení cirkadiánní aktivity).

• Aferentace: epithalamus (z ncll. habenulares cestou fasciculus retroflexus Maynerti)
• Eferentace: retikulární formace, jádra hlavových nervů, která jsou funkčně přidružená k ANS 

Ncll. oculomotorii accessorii

Jádra přilehlá nebo zavzatá do substantia grisea centralis.

Ncl. interstitialis Cajali 

Jádro, které je pouze přilehlé k substantia grisea centralis a je centrem tzv. tonické složky vertikálních očních pohybů.

• Aferentace: okohybná korová oblast (Brodmanova area 8)
• Eferentace: motorická jádra okohybných nervů (III., IV., VI.)  a ncll. motorii krční míchy cestou fasciculus longitudinalis medialis 

Ncl. ellipticus Darkschewitschi 

 Jádro částečně zavzaté do substantia grisea centralis.

• Aferentace: senzomotorické korové oblasti, ncll. vestibulares (vestibulookulární reflexy) cestou fasciculus longitudinalis medialis 
• Eferentace: motorická jádra okohybných nervů (III., IV., VI.) a ncll. motorii krční míchy cestou fasciculus longitudinalis medialis 

Susbstantia grisea centralis 

Šedá hmota kolem aquaeductus mesencephali (Sylvii), která je svými četnými aferentími a eferentními spoji zapojena do mnoha autonomních reakcí (vrátkování bolesti, systém "trestu").

• Aferentace: medulla spinalis (cestou tr. spinoreticularis/spinomesencephalicus), ncl. tractus spinalis n. trigemini, limbické oblasti mozkové kůry, amygdaly, hypothalamu, zona incerta subthalami  
• Eferentace: retikulární formace (ncl. raphe magnus, kde přes neuromediátory enkefaliny a dále pak serotonin a endorfiny působí analgeticky - inhibuje přenos bolesti přes tr. spinothalamicus na úrovni substantia gelatinosa Rolandi), hypothalamus, thalamus, amygdala, zona incerta subthalami  

Ncl. ruber

Velké jádro, které svůj název dostalo díky jeho charakteristickému zbarvení lipofuscinem (tzv. pigment z opotřebování) - rozdělujeme ho na rostrální a mladší pars parvocellularis a kaudální a starší pars magnocellularis.

• Aferentace: z četných oblastí mozkové kůry cestou fibrae coticorubrales (premotorická oblast, motorická oblast, somatosenzorická oblast, cingulární motorická oblast a některé aociační oblasti - Brodmanovy arey 5 a 8), kontralaterální mozečková jádra cestou fibrae cerebellorubrales (ncll. globosi a ncl. dentatus)
• Eferentace: medulla spinalis cestou tr. rubrospinalis (kříží se v decussatio tegmenti anterior), motorická jádra hlavových nervů cestou tr. rubronuclearis (kříží se v decussatio tegmenti posterior), pontinní retikulární formace cestou tr. rubroreticularis

pozn.: Poškožení centrálního motoneuronu nad ncl. ruber se projeví flekčním držením horních končetin - tr. rubrospinalis není poškozen a dále stimuluje motoneurony flexorů horních končetiny.

Substantia nigra 

Jádro nacházející se dorzálněji těsně za crura cerebri s typickým tmavým zbarvením, které získalo díky velkému obsahu železa a neuromelaninu.

Také ho dělíme na dvě části:

Pars compacta, jinak také označována jako tzv. chemické jádro A9 a rostrálně na ni navazuje chemické jádro A10 neboli area tegmentalis ventralis Tsai. Obě tato jádra využívají jako neuromediátor dopamin (jsou tedy součástí tzv. dopaminergního systému). 

Pars reticularis je přední oddíl substantia nigra, který je tvořený neurony, které využívají jako neuromediátor GABA

• Aferentace: bazální ganglia (striatum) cestou striatonigrálních vláken (do pars reticularis substantiae nigrae), subthalamus
• Eferentace: bazální ganglia (z A9 - tudy je do striata dodávaný dopamin), thalamus (z pars reticularis do ncl. ventralis anterior a ncl. dorsomedialis), ncll. colliculorum superiorum, retikulární formace (vliv na tonus posturálního svalstva), subthalamus 

pozn.: Parkinsonský syndrom (taky hypokineticko-rigidní syndrom - schopnost pohybu je značně snížená, ale svaly vykazují zvýšenou ztuhlost/rigiditu) je způsobený  poruchou v nigrostriatálním spojení, která vede ke snížení dodávky dopaminu do striata. Nejčastějšími příčínami Parkinsonského syndromu jsou neurodegenerativní onemocnění jako je Parkinsonova nemoc (až 80 %). Neurodegenerace je multifaktoriální postižení, tudíž na ni mají vliv i faktory vnějšího prostředí, například opakovaná traumata mozku - s tímto faktorem neurodegenerace a rozvojem Parkinsonského syndromu je často spojován slavný boxer Muhammad Ali.

Znalost těchto jader je velmi důležitá k pozdějšímu pochopení četných funkcí hlavových nervů. 

Funkční dělení jader hlavových nervů

Vychází z rozdělení neurální trubice na bazální (motorickou) a alární (senzorickou) ploténku. Obě tyto části od sebe odděluje sulcus limitans, který je velmi dobře vidět ve fossa rhomboidea, kde odděluje eminentia medialis od laterálních oblastí mozkového kmene. Mozkový kmen si totiž nezachovává původní tvar neurální trubice, ta se v tomto případě rozevírá v její původní dorzální části, proto u ní popisujeme jádra jako mediální a laterální, a ne jako ventrální a dorzální.

Jádra vzniklá z bazální ploténky:

• Mediálně uložená somatomotorická a branchiomotorická jádra
• Laterálněji uložená visceromotorická jádra 

Jádra vzniklá z alární ploténky  

• Mediálněji uložená viscerosenzorická a chuťová jádra 
• Laterálně uložená somatosenzorická, vestibulární a sluchová jádra 

Na tomto obrázku výše popsané uložení jader podle jejich funkce úplně neodpovídá. Musíme si ale uvědomit, že se zde jedná o trojrozměrnou strukturu, na jejímž příčném řezu již jádra své poloze odpovídat budou.

Co je to vlastně ta předpona branchio?

Teď přijde trocha embryologie. Slovo branchiální znamená "žaberní" a v anatomii, ho používáme k označení struktur, které vznikly z tzv. žaberních oblouků. Žaberní oblouky jsou důležité vývojové struktury, ze kterých se u jiných živočišných druhů vyvinuly žaberní štěrbiny, žábra atd. a které u člověka daly vzniknout mnoha anatomickým strukturám.

Každý žaberní oblouk se skládá z vlastního materiálu (ektomezenchym) a dalších přidružených struktur (chrupavek, aortálních oblouků, hlavových nervů...). Nás teď budou zajímat čtyři hlavové nervy: nervus trigeminus, facialis, glossopharyngeus a vagus.  

Nebojte se, tento obrázek nemusíte umět ke zkoušce z anatomie (kromě toho jazyka :D). Je tady jen pro ilustraci a pro lepší pochopení tématu. Ale určitě ho využijete při přípravě na zkoušku z histologie a embryologie. :D

Teď se vrátíme zpět k ANATOMII a řekneme si něco o jednotlivých jádrech.

U jader šedé hmoty popisujeme, kromě jejich obecné funkce, vlákna, která k nim přichází (aferentaci) a která vysílají k dalším strukturám (eferentaci).

Somatomotorická jádra a branchiomotorická jádra (ncll. motorii):

Patří mezi ně: ncl. ambiguus (pro n. glossopharyngeus, vagus a accessorius), ncl. motorius nervi V. (ncl. masticatorius) a ncl. motorius nervi oculomotorii, trochlearis, abducentis, facialis a hypoglossi.

• Aferentace - velmi různorodá a budeme ji probírat u dalších jader a nervových drah (ale velmi zjednodušeně se jedná o spoje, které umožňují koordinovat pohyb na základě ostatních informací, které se do CNS dostanou)
• Eferentace - motoneurony, které jdou k daným svalů 
  pozn.: komplikovaný původ n. laryngeus recurrens (a tedy i n. laryngeus inferior): nervus laryngeus recurrens sice vypadá, že je větví n. vagus, ale ve skutečnosti obsahuje vlákna z jader více hlavových nervů: somatomotorická - r. internus nervi accessorii (pokračují i do n. laryngeus inferior), visceromotorická - n. vagus, somatosenzorická - ncl. spinalis nervi trigemini (pokračují i do n. laryngeus inferior) 

Visceromotorická jádra (ncll. parasympatici)

Ncl. Edinger-Westphali

Parasympatické jádro n. oculomotorius (III.)

• Aferentace - z area praetectalis (neurony napojené na zrakovou dráhu)
• Eferentace - do ganglion ciliare, odkud jdou vlákna k m. sphincter pupillae (mióza) a m. ciliaris (akomodace) cestou nn. ciliares breves

Ncl. salivatorius superior

Parasympatické jádro n. facialis (VII.)

• Aferentace - z ncl. tractus solitarii (ncl. gustatorius) a z hypothalamu (cestou fasciculus longitudinalis dorsalis)
• Eferentace - do ganglion submandibulare cestou chorda tympani (odkud jdou nervová vlákna ke glandula submandibularis a glandula sublingualis) a ganglion pterygopalatinum cestou n. petrosus major a dále pak nervus canalis pterygoidei (odtud vlákna pokračují ke glandula lacrimalis cestou ramus communicans cum nervo zygomatico a dále n. zygomaticus) 

Ncl. salivatorius inferior

Parasympatické jádro n. glossopharyngeus (IX.)

• Aferentace - z ncl. tractus solitarii (ncl. gustatorius) a z hypothalamu (cestou fasciculus longitudinalis dorsalis)
• Eferentace - do ganglion oticum cestou nervus tympanicus a později nervus petrosus minor (odtud vlákna pokračují ke glandula parotis cestou n. auriculotemporalis)

Ncl. dorsalis nervi vagi

Parasympatické jádro n. vagus (X.)

• Aferentace - z ncl. tractus solitarii (ncl. gustatorius) a z hypothalamu (cestou fasciculus longitudinalis dorsalis) 
• Eferentace - do parasympatických ganglií (parasympatická inervace srdce, dýchacích cest gastrointestinálního traktu po Cannonův-Boehmův bod) 

Viscerosenzorická jádra

Ncl. tractus solitarii 

Jádro, které přijímá vlákna n. glossopharyngeus a vagus. 

• Aferentace - ze senzorických ganglií n. glossopharyngeus (informace z cévních chemoreceptorů a baroreceptorů) a n. vagus (informace z cévních chemoreceptorů a baroreceptorů a ze srdce, dýchacích cest a gastrointestinálního traktu po Cannonův-Boehmův bod)  
• Eferentace - do parasympatických jader n. facialis, glossopharyngeus a vagus (slinění, sekrece a pohyby v gastrointestinálním traktu), ncl. parabrachialis (jádro retikulární formace, které je součástí centra regulace dýchaní), ncl. phrenicus (a další motorická jádra, která vysílají axony k dýchacím svalům), amygdaly (součást limbického systému, tento spoj zodpovídá za emoční projevy spojené s viscerosenzorickou informací) a hypothalamu (hypothalamus můžeme totiž považovat za centrum tzv. viscerálních reflexů)
  pozn.: vlákna vedoucí do hypothalamu a amygdaly se zde přepojují a dostavají se do prefrontalní a insulární kůry, což nám dále umožňuje vnímat, korigovat a vyjadřovat emoce, které jsou podložené viscerosenzorickými vjemy

Ncl. gustatorius

Horní rozšířená část ncl. tractus solitarii, kde se přepojují 1. neurony chuťové dráhy na 2. neurony chuťové dráhy.

• Aferentace - cestou 1. neuronu chuťové dráhy/vláken n. facialis, glossopharyngeus a vagus (vlákna z chutových pohárků)  
• Eferentace - do parasympatických jader n. facialis, glossopharyngeus a vagus (slinění, sekrece a pohyby v gastrointestinálním traktu), ncl. parabrachialis (ze kterého pokračují vlákna do amygdaly, hypothalamu a area tegmentalis ventralis - díky těmto spojům vnímáme pocit uspokojení po najezení a emoční projevy související s chuťovými informacemi) a thalamu (ncl. ventralis posterolateralis - jedná se o pokračování chuťové dráhy až do chuťové oblasti mozkové kůry - area 43) 

Somatosenzorická (ncll. nervi trigemini)

Ncl. tractus spinalis nervi trigemini 

Jádro, které funkčně odpovídá zadnímu míšnímu rohu (Rexedovým laminám I.-V.).

• Aferentace - cestou tr. spinalis nervi trigemini sem příchází infromace o bolesti (ostré i chronické/pomalé) a hrubém kožním čití z oblasti hlavy
• Eferentace - cestou tr. trigeminothalamicus do thalamu (ncl. ventralis posteromedialis a ncll. intralaminares)

Ncl. sensorius principalis nervi trigemini 

Jádro, které funkčně odpovídá ncl. gracilis a ncl. cuneatus.

• Aferentace - cestou vláken n. trigeminus sem přicházejí informace o epikritickém/diskriminačním čití (jemná kožní citlivost - Meissnerova tělíska) a vibracích (Vater-Paciniho tělíska) z kůže a sliznic hlavy
• Eferentace - cestou lemniscus trigeminalis (který se přikládá k lemniscus medialis) do thalamu (ncl. ventralis posteromedialis)

Ncl. tractus mesencephali nervi trigemini 

• Aferentace - cestou vláken n. trigeminus sem přicházejí informace z proprioreceptorů žvýkacích svalů a mechanoreceptorů fixačního aparátu zubů
• Eferentace - ncl. motorius n. trigemini, cestou tr. trigeminocerebellaris do mozečku a do retikulární formace 

Speciální senzorická jádra 

Ncll. vestibulares

Jádra, která obsahují 2. neurony vestibulární dráhy (jsou 4: superior, inferior, medialis, lateralis/Deitersi, které je často funkčně řazeno k mozečkovým jádrům) a která jsou vzájemně oboustranně propojená.

• Aferentace - polokruhovité kanálky, maculae staticae, ncll. fastigii (+ malá část mozečkové kůry - přepojení do retikulární formace a dále pak do páteřní míchy - kontrolní motorická dráha), ncl. interstitialis Cajali [kachali](cestou tr. corticointerstitiovestibularis - kontrolní motorická dráha), kolaterály vedoucí proprioceptivní informace z míchy 
• Eferentace - mediální motoneurony (cestou tr. vestibulospinalis se z ncl. Deitersi aktivují axiální svaly - podstata vzpřímeného stoje a šíjových reflexů), ncl. motorius n. oculomotorii, trochlearis a abducentis (a do ncl. Darkschewitschi [darkševiči] cestou fasciculus longitudinalis medialis - podstata vestibulookulárních reflexů, které slouží ke stabilizaci pohledu při pohybech hlavy), thalamus (ncl. ventralis posterolateralis, ncl. ventralis posterior inferior), retikulární formace (kontrolní motorická dráha), ncll. fastigii a vestibulocerebellum 

Ncll. cochleares

Jádra, která obsahují 2. neurony sluchové dráhy a dělíme je na jádra ventrální (analyzátor intenzity zvuku a směru, odkud zvuk přišel) a dorzální (analyzátor frekvence zvuku - je tonotopicky uspořádané).

• Aferentace - cestou pars cochlearis n. vestibulocochlearis (konkrétněji tr. vetibulocerebellaris indirectus) z Cortiho orgánu
• Eferentace - ncll. colliculorum inferiorum (tato vlákna se kříží, čímž vytvářejí corpus trapezoideum a k samotným jádrům pokračují jako lemniscus lateralis), kontralaterální i ipsilaterální ncl. olivaris superior (toto jádro slouží jako další analyzátor směru, odkud zvuk přišel), kůra vermis cerebelli (cestou striae medullares ventriculi quarti)

Navazuje na medulla spinalis a skládá se ze tří částí: medulla oblongata, pons Varoli a mesencephalon.

Části mozkového kmene a hranicem mezi nimi 

• Medulla oblongata (prodloužená mícha)
• Pons Varoli (Varolův most)
• Mesencephalon (střední mozek)

Hranice ventrálně

• Decussatio pyramidum - hranice mezi medulla spinalis a medulla oblongata, jedná se o dobře patrnou strukturu podmíněnou překřížením vláken pyramidové dráhy

• Sulcus bulbopontinus - velmi dobře viditelná hranice mezi medulla oblongata a pontem 
  Foramen caecum - drobná jamka v medianní rovině v průběhu sulcus bulbopontinus 
  Angulus pontocerebellaris - drobná párová jamka/oblast/úhel, která je laterálním zakončením sulcus bulbopontinus  
• Fissura pontomesencephalica - velmi dobře viditelná hranice mezi pontem a mesencefalem 

Struktury nacházející se na přední ploše kmene

Medulla oblongata

• Fissura mediana anterior - pokračování stejnojmenné rýhy na medulla spinalis
• Sulcus lateralis anterior - žlábek mediálně a před olivou 
• Sulcus lateralis posterior - žlábek laterálně a za olivou 

• Pyramis - vyvýšenina mediálně od sulcus lateralis anterior podmíněná vlákny pyramidové dráhy  

• Oliva - vyvýšenina mezi sulcus lateralis anterior a sulcus lateralis posterior, kterou podmíňuje ncl. olivaris inferior 

Pons Varoli

• Sulcus basilaris - velký žlábek v medianní rovině, ve kterém leží arteria basilaris 
• Linea trigeminofacialis - myšlená čára mezi odstupy n. facialis a n. trigeminus, která odděluje pons a pedunculus cerebellaris medius 

Mesencephalon 

• Pedunculi cerebri - mozkové stopky, které jsou podmíněné vlákny nervových dráh, které běží z mozkové kůry k nižším etážím CNS (na řezu jim říkáme crura cerebri)
• Fossa interpeduncularis - jamka mezi mozkovými stopkami, jejíž dno obsahuje četné "dírky" pro arteriae centrales posteriores, této oblasti proto říkáme substantia perforata posterior

Struktury nacházející se na zadní ploše kmene

• Tuberculum gracile - hrbolek, který podmiňuje ncl. gracilis
• Tuberculum cuneatum - hrbolek, který podmiňuje ncl. cuneatus 
• Tuberculum trigeminale - hrbolek, který podmiňuje ncl. tractus spinalis nervi trigemini   
• Taenia ventriculi quarti - úponové místo pro tela choroidea ventriculi quarti (ependymová ploténka, která přispívá k tvorbě mozkomíšního moku), která tvoří část stropu 4. mozkové komory  
• Trigonum nervi vagi - hrbolek, který podmiňuje ncl. dorsalis nervi vagi 
• Trigonum nervi hypoglossi - hrbolek, který podmiňuje ncl. motorius nervi hypoglossi 
• Fovea inferior - drobná jamka mezi trigonum n. vagi a trigonum n. hypoglossi 
• Striae medullares ventriculi quarti - myelinizovaná vlákna, která jdou z ncll. cochleares a kaudálních ncll. pontis do mozečku přes pedunculi cerebellares inferiores 
• Tuberculum acusticum - hrbolek, který podmiňuje ncl. cochlearis dorsalis 
• Area vestibularis - oblast, jejíž podklad tvoří ncll. vestibulares 
• Eminentia mediana - oblast mediálně od sulcus limitans podmíněná motorickými jádry hlavových nervů
  Colliculus facialis - hrbolek na eminentia mediana, který je podmíněný otočením vláken n. facialis kolem ncl. motorius n. abducentis 
• Sulcus limitans - žlábek, který je pozůstatkem hranice mezi bazální a alární ploténkou neurální trubice (viz. vývoj CNS)  
• Locus coeruleus - tmavé políčko podmíněné neurony retikulární formace 
• Fovea superior - jamka v průběhu sulcus limitans poblíž locus coeruleus 
• Velum medullare superius - část stropu 4. mozkové komory
• Frenulum veli medullaris superioris - uzdička při odstupu stropu 4. mozkové komory 
• Colliculus inferior - hrbolek, který je podmíněný ncll. colliculi inferioris (jádro sluchové dráhy)
• Brachium colliculi superioris - hrbolek, který je podmíněný nervovými vlákny, které jdou z ncll. colliculi inferioris do corpus geniculatum mediale (struktura diencefala)
• Colliculus superior - hrbolek, který je podmíněný ncll. colliculi superioris (jádro zrakové dráhy)
• Brachium colliculi inferioris - hrbolek, který je podmíněný nervovými vlákny, které jdou ze zrakových korových oblastí do ncll. colliculi superioris

Pedunculi cerebellares (mozečkové stopky)

Jsou tvořeny nervovými vlákny, která obousměrně spojují ostatní oddíly CNS s mozečkovými jádry a mozečkovou kůrou.

• Pedunculi cerebellares superiores - stopky směřující od mesencefala k mozečku
• Pedunculi cerebellares medii - nejmohutnější stopky v oblasti pontu 
• Pedunculi cerebellares inferiores (corpus restiforme) - stopky směřující k mozečku od medulla oblongata 

O strukturách, které se nachází mezi taenia ventriculi quarti a velum medullare superius a mezi pedunculi cerebellares, říkáme, že se nachází na spodině 4. komory nebo také ve fossa rhomboidea.

Odstupy hlavových nervů z mozkového kmene (II.-XII.)

• N. opticus - navazuje na brachia colliculorum superiorum  
• N. oculomotorius - fossa interpeduncularis 
• N. trochlearis - po stranách frenulum veli medullaris superioris 
• N. trigeminus - ve střední části pontu v tzv. linea trigeminofacialis 
• N. abducens - nejmediálněji v sulcus bulbopontinus 
• N. facialis - angulus pontocerebellaris (skoro po stranách foramen caecum)
• N. vestibulocochlearis - nejlaterálněji v angulus pontocerebellaris 
• N. glossopharyngeus - sulcus lateralis posterior
• N. vagus - sulcus lateralis posterior 
• N. accessorius - sulcus lateralis posterior 
• N. hypoglossus - sulcus lateralis anterior